Historie sboru CB Letovice

Církev bratrská je také známa pod svým dřívějším jménem Jednota českobratrská, kterému předcházel původní název Svobodná církev reformovaná (SCR). Členové této církve se podle biblického vzoru až dodnes oslovují jako bratři a sestry.

1893 - malá skupinka nadšenců

Počátky působení SCR v našem kraji najdeme koncem 19. století v malé vesničce Novičí asi 4 km od Letovic. První návštěva kazatele SCR z Prahy v Novičí se uskutečnila v r. 1893. Tehdejší nešporní shromáždění v domě Josefa Bohatce, staršího evangelického sboru z Vanovic, se stala počátkem k širšímu a hlubšímu pěstování života z Ducha svatého. Tento způsob zbožnosti podporoval i probuzený vanovický vikář Josef Klouček, neboť v tom viděl zdravé počínání lidí, kterým šlo o soulad života všedního i nedělního dne. Ne všichni to ovšem chápali, zvláště ne takoví, kterým stačila formální zbožnost. Tak se stalo Novičí vlastně jakousi stanicí diaspory pražského sboru SCR. Proto se zde objevovali její kazatelé (také Alois Adlof) a shromáždění se pak časem konala již pravidelně.

Prvním oficiálním kazatelem nového společenství byl František Svoboda, knihař, který byl do Letovic poslán, aby se staral o hlouček obrácených lidí. Jako evangelista rozvinul práci v Letovicích během svého ročního působení (1897 – 1898). V létech 1901 až 1904 na něj navázal kazatel Jan Mejstřík z České Třebové.

1908 - samostatný sbor

V té době v Jevíčku začínali působit Josef Štifter (v roce 1902) a o rok později František Dostál, místní rodák. Brzy pracovali oba v Novičí. Když byl v roce 1903 ustaven Moravský sbor a do jeho čela postaven Josef Kostomlatský, stalo se Novičí stanicí tohoto sboru. Josef Štifter se usadil v Letovicích. Přestože stále vykonával svoje knihařské povolání, duchovní práci se věnoval s velkým nadšením a úsilím. Ve spolupráci s dalšími bratry a sestrami to pak vedlo r. 1908 k vytvoření samostatného Novič-letovického sboru.

1910 - vlastní modlitebna

Po dvou letech stála v Letovicích i vlastní modlitebna. Správcem sboru byl sice zvolen bratr kazatel John S. Porter, ale v praxi byl kazatelem a evangelistou především Josef Štifter. Protože SCR nebyla státem uznanou církví, její činnost musel od r. 1906 krýt spolek pro pěstování duchovního života, zvaný Jednota českobratrská. Do 1. světové války administroval sbor kazatel Josef Melichar z Bystrého v Orlických horách. Protože byl Josef Štifter člověkem neutuchajícího elánu, rozvíjela se práce v různých směrech a formách, i když on sám musel potom odejít ze sboru a účastnit se 1. světové války. Shromáždění se konala zpočátku nepravidelně, ale později už pravidelně i v Březové, Blansku, Úsobrně, Sudicích, Horním Smržově, Nyklovicích, Hlásnici, Poličce a Rovečném. Kazateli vytrvale pomáhali bratři starší, mezi nimi zvláště bratři Přikrylové, Bauerové a jiní. Stejně obětavě pomáhaly i sestry ve vyučování dětí v nedělní besídce, v Diakonii a při evangelizaci.

1918 - svoboda náboženského vyznání

Po vzniku samostatného Československa byla vyhlášena také svoboda náboženského vyznání. V této situaci evangelizační úsilí podstatně zesílilo a nabralo i formy, které používala Armáda spásy, jako např. pouliční shromáždění s dechovou hudbou a evangelizační výlety. Je možné zde najít souvislosti i s hnutím „Pryč od Říma“. V létech 1920-21 působil ve sboru i bratr V. Kadeřábek z Armády spásy.

Období neúnavné evangelizace vystřídala v meziválečné době snaha o prohlubování křesťanského života. Za působení kazatele Antonína Chrásky od konce roku 1922 byla kromě jiného tříbena i víra a pohnutky lidí, kteří se třeba v euforii přihlásili do sboru, ale jejich praktické křesťanství mělo často vážné nedostatky. Přesto se začalo hlásat evangelium i v Ubušínku, Moravské Chrastové, Skrchově a Boskovicích. V této době se ale projevila i zklamání a ústup od pietistického pojetí křesťanské zbožnosti v osobním životě některých členů.

1930 - nová vlna evangelizace

V roce 1930 přišel do Letovic mladý kazatel Josef Andrš a s ním i nová vlna úderné evangelizační práce. Znovu se rozvinula práce zejména mezi mladými lidmi a v pěveckém kroužku. Vyrostli také další mladí kazatelovi pomocníci ve službě. Dobře se rozvíjela i mezisborová spolupráce. Byla založena i nová kazatelská stanice v České Dlouhé. V té době také byla provedena oprava modlitebny a přístavba malého sálu s pracovnou. Ve 2. polovině třicátých let působil v naší vlasti známý evangelista J. Stewart, kterému kazetel Josef Andrš dělal překladatele. Letovický sbor administroval také nějakou dobu kazatel Josef Beneš z České Třebové.

1937 - rozvoj navzdory nacismu

Nový správce sboru Alois Erlich přišel do Letovic na konci roku 1937 z Jugoslávie. Bylo to velmi nesnadné období, neboť začínala nacistická expanze, jejíž obětí se pak stala i naše republika. Černou totalitu Rakouska-Uherska vystřídala totalita hnědá. Přesto se práce na stanicích dále rozvíjela a stávala se pravidelnou. Podařilo se otevřít shromáždění i v Lysicích. Kazatel ALois Erlich byl přísný sám k sobě a velmi toužil, aby mezi křesťany i ve všedních dnech kvetla praktická bratrská láska v nejrůznějších formách. Právě zde v Letovicích dozrávaly podněty pro založení Bratrské obce. Ta pak především jeho zásluhou v roce 1946 skutečně vznikla ve Staré Libavě. Někteří bratři a sestry z letovického sboru odešli společně s ním.

1947 -  těžké období státního ateismu

Po jeho odchodu administroval sbor Adolf Pospíšil z Brna, samozřejmě s obětavou podporou bratří starších. Nový mladý kazatel přišel na začátku roku 1947 a stal se jím Josef V. Medek. Poměry se značně zhoršovaly vlivem nastupující rudé totality. Nicméně to nezabránilo tomu, aby se práce nerozšířila i do dalších míst. Byla to místa, kde obvykle bydleli někteří z členů, kteří dávali své domácnosti k dispozici, aby se v nich mohlo zvěstovat Kristovo evangelium. K těmto novým místům patřila Vítějeves, Jedlová, Suchý, Svitavy, Voděrady, Prklíšov, Lípová, Moravská Třebová a Křižánky. (Přírůstek nebo úbytek některých stanic byl způsoben novým územním uspořádáním republiky.) Sbor v té době přikročil k úpravě bytu pro novou kazatelskou rodinu. V roce 1948 ve sboru vypomáhal kazatel Jaroslav Kučera.

V tomto období státního ateismu se nesnadno prosazovaly i normální potřeby, jako přístavba v r. 1958 včetně zavedení ústředního topení, které zkvalitňovaly bydlení mladé rodiny kazatele. Vládnoucí diktatura nebrala téměř žádný ohled na nábožensky žijící lidi a různým způsobem omezovala nebo zakazovala jejich aktivity. Přesto se ve sboru dobře rozvíjelo sdružení mládeže, které začalo vydávat věstník Naděje. Také sborový sesterský odbor organizoval velmi populární burzy. Modlitebna v té době už neměla dost prostor pro všechny potřebné aktivity, takže se začalo uvažovat o jejím zvětšení. Potom se ale modlitebna dostala do asanačního pásma a přišel úřední příkaz k jejímu opuštění.

1966 - nová modlitebna navzdory totalitě

Řešení tohoto problému již čekalo na nového kazatele, jímž se stal v roce 1966 Jaroslav Polanský. Znamenalo to stavění nové modlitebny uprostřed všelijakého útlaku a slídilství. Někomu se to zdálo jako nadlidský úkol, protože nebylo dost stavebních kapacit ani finančních prostředků a velkou překážkou se zdála i značná rozptýlenost členů sboru. Sbor se ale kolem kazatele semkl a spolu s církví novou modlitebnu církve – tehdy již Církve bratrské – v totalitní době postavil.

Nesmírně tomu napomohl stěží napodobitelný entuziasmus kazatele Polanského, který se nezalekl ani osobního pronásledování od vládnoucího režimu. Nesnadné období znamenalo v diasporním sboru umění rozvíjet zvěstovatelskou, učitelskou a pastorační práci v šíři desítek míst a způsobů. V této době byla navzdory všem překážkám zahájena také nová duchovní práce v Lačnově.

1989 - ukotvení v nové době

Doba vnější svobody přinesla nové duchovní proudy. A také nového mladého kazatele Pavla Urbana. Nebyl v práci evangelia na prvním působišti, ale letovická práce mu poskytla prostor, aby se osvědčil ve spolupráci se staršími i sborem v pravém chápání biblických pravd, které byly v té době často různým způsobem zkreslovány. Sbor byl postaven před úkol dobře jim porozumět, aby pak ty zdravé proměnil ve věrnou a pravou službu.

2000 - nová generace

Na práci Pavla Urbana navázal kazatel Josef Fišer. Jedním z jeho přínosů byl důraz na neformální setkávání i mimo bohoslužby, s cílem prohlubovat vztahy uvnitř církve. Vznikla tak tradice odpoledních setkání na zahradě v Horním Smržově, kde byl prostor i pro společné hry, sporty, grilování a pobyt v přírodě. V tomto období se také podařilo několikrát zorganizovat společnou letní dovolenou. Za působení kazatele Fišera začala být velmi aktivní mladá generace. Ve spolupráci s misionáři z USA začala pořádat letní tábory s výukou angličtiny (english campy) a do sboru tak postupně přicházeli noví lidé z Letovic a okolí. V řadách mládeže vznikl také spolek ELIM Letovice, který zpočátku organizoval kulturní akce a zmíněné kempy. Po odchodu kazatele Fišera sbor dočasně administroval Jiří Lukl, který podpořil ideu přístavby modlitebny.

V roce 2009 přibyly ke stávající budově nové prostory, díky nimž lze pohodlně pořádat programy pro děti a mládež, svatby, koncerty či semináře. Právě potřeby mladé generace byly prvotním impulsem pro rozšíření budovy. V procesu přístavby přichází do našeho sboru nový mladý kazatel Zbygniew Lipus. Díky němu měli lidé z Letovic vůbec poprvé možnost navštívít tzv. Alfa kurzy, přednášky o křesťanství pro veřejnost. Spolek ELIM navazuje v roce 2011 na english campy multižánrovým festivalem LetFest a o rok později otevírá v prostorách sboru volnočasový klub pro děti. Díky dlouholeté spolupráci s Američany vzniklo partnerství se sborem Friendship Church v Minnesotě. Několikrát do roka nás navštíví jejich kazatel, na LetFest pravidelně přijíždí celý tým dobrovolníků a od léta 2016 ve sboru i ELIMU působí mladá pedagožka s českými kořeny Kendra Havlicek.

Historie Církve bratrské v Čechách a na Moravě:

https://portal.cb.cz/historie-a-soucasnost-cirkve-bratrske

Kazatelé a administrátoři, kteří vedli náš sbor:

1897 - 1899 / František Svoboda


1899 - 1903 / Alois Adlof


1903 - 1908 / Josef Kostomlatský


1904 - 1922 / Josef Štiftr


1908 - 1922 / John S. Porter


1915 - 1918 / Josef Melichar


1922 - 1930 / Antonín Chráska


1931 - 1937 / Josef Andrš


1937 - 1946 / Alois Erlich


1946 - 1949 / Adolf Pospíšil


1947 - 1948 / Jaroslav Kučera


1947 - 1966 / Josef V. Medek


 1966 - 1987 / Jaroslav Polanský


1988 - 1996 / Pavel Urban


1996 - 1997 / Pavel Fér


1997 - 2005 / Josef Fišer


2005 - 2007 / Jiří Lukl


2007 - 2017 / Zbygniew Lipus